Co dělá cenu psychoterapie?

Když vezmeme v potaz, že průměrná odměna za hodinu činila v roce 2019 pro Čechy něco málo přes dvě stě korun, může nám obvyklých 700-1600 Kč za padesátiminutové sezení psychoterapie připadat jako docela dost.

O tom, proč je cena terapie, jaká je, se dozvíte v tomto článku. Upřímně se s vámi podělím o skutečné náklady, které psychoterapeut k výkonu své profese má. A dočtete se taky, proč nemusí být nejšťastnější volba snažit se na své vlastní terapii ušetřit volbou "levnějšího" terapeuta. 

Psychoterapie pro mě byla jasnou volbou... ale teď vážně, o téhle profesi jsem snila od nějakých patnácti. A dodneška platí, že mě to neskutečně baví.

V letech, kdy jsem pak pracovala na krizové lince za 65 Kč na hodinu a můj plat se s rostoucími kompetencemi a zkušenostmi zvýšil jednou za několik let o desetikorunu, mě navíc překvapilo, o jak efektivní způsob výdělku může jít.

"Cože? Za podobnou práci si terapeuti klidně vezmou tisícovku za hodinu?", budoucnost mi tehdy připadala víc než slibná. Vynásobila jsem průměrnou mzdu terapeutů v Praze třiceti hodinami v týdnu (to už jsem tušila, že full time psychoterapii dělat nelze), a prostě jsem žasla. Dokonce mě to popouzelo! Nevadilo mi, že někdo vydělává víc, jako spíš to, že se výší ceny psychoterapie stává nedostupnou službou pro řadu lidí. Sama jsem to zažila, když jsem chodila na vlastní terapii, jaké to je - měsíčně si ukrajovat docela velký podíl z celkového rozpočtu.

Když jsem před lety začala budovat vlastní psychoterapeutickou praxi, zůstávalo mi na srdci, aby moje služba byla lidem dostupná. S tímhle zadáním jsem se vydala do procesu hledání toho, jakou mám vlastně cenu. Hodně těch, kdo podnikají (anebo jsou jednou za čas u pohovoru do nové práce dotázáni, jakou mzdu by si představovali), mi asi dá zapravdu, že to vůbec není lehké stanovit. Tím spíš pro nás podivíny z pomáhajících profesí, kteří jsme léta pracovali zadarmo anebo za symbolickou odměnu s tím, že nám to vynahradí dobrý pocit a někomu spasitelský syndrom.

Pak jsem se dala do počítání. Nejdříve jsem spočetla náklady

Nájem, služby a zařízení terapeutických prostor - to je běžný výdaj všech podnikatelů. Dál přičítám náklady, které mám v online prostoru (web, hosting, propagace). Aby služba terapeuta byla co nejkvalitnější, měl by si pravidelně platit svou vlastní terapii (u zkušenějšího a obvykle tak i dražšího kolegy) a supervizi (stejně tak), v ideálním případě se i dál vzdělávat. To už jsou dohromady docela slušné náklady. Ale jdeme dál, je totiž samozřejmě nutné odvádět daně z příjmu a platit si zdravotní a sociální pojištění. Vzhledem k tomu, že ze své práce musím vyžít, připočetla jsem si tehdy k nákladům i skromný plat, za který bych v začátku své práce byla vděčná. Komukoli z pomáhajících profesí je určitě jasné, že po letech dobrovolničení a mizerně placených pozicích v neziskovkách, kde je nutné nabrat nejdřív zkušenosti, je to opravdu částka velice přízemní.

Sečteno podtrženo, když jsem si tehdy procházela svůj finanční plán, růžové brýle jsem přitom musela odložit před sebe na stůl. Nelze opominout ani investici vstupní - a to nejen energie do studia, ale i nemalých finančních částek. Ať se to někomu zdá nebo ne, psychoterapie je extrémně psychicky náročná práce, proto se na ni člověk musí připravit. Budoucí terapeut musí vystudovat nejen vysokou školu a strávit mnoho týdnů praxí, ale taky si zaplatit a absolvovat psychoterapeutický výcvik, což je investice do stovek hodin za stovky tisíc. Když se pak absolvent vydá do praxe, většina pozic, ve kterých může nabírat zkušenosti pod vedením zkušenějších kolegů, je v neziskovém sektoru, který obzvláště v pomáhajících profesích znamená dlouhodobě velmi nízký příjem. Vydělat si na investici do nutného vzdělání je při průměrném platu v neziskovém sektoru velmi na hraně. I na svém příkladu můžu potrdit, že přestože se v oboru pohybuji už dvanáctým rokem, k finančnímu ohodnocení za svou práci jsem si vždycky musela připočíst dobrý pocit, abych se z toho úplně nezbláznila.

Pak je tu ještě další aspekt profese terapeuta - nedá se dělat na plný úvazek

A zjišťuji, že moje síly (a určitě v tom nebudu sama) stačí zhruba na poloviční. Jistě, na začátku jsem si přála klientů co nejvíc a ještě pořád mě jednou za čas přepadne obava, zda se mi i v budoucnu bude ozývat dost lidí na to, abych se vůbec uživila, nicméně prožila jsem si už období, kdy jsem měla práce příliš a to pro mě opravdu není dlouhodobě udržitelné. Pro zdraví své vlastní i svých klientů si proto snažím v současnosti hlídat, abych schůzek za týden měla optimálně. Nicméně jde o neustálé bilancování - ani moc, ani málo. Tak jako žádný podnikatel, ani terapeut neovlivní, kdo se mu příští měsíc ozve a proto ani, s jakým příjmem může počítat. Jako svobodná žena ve středním věku nicméně vím, že už nemůžu se svým platem riskovat tak jako ve studentských letech, nýbrž že je rozumné odkládat si část stranou pro případ dlouhodobého onemocnění, profesního vyhoření, mateřské nebo jiných nepředpokládaných výdajů (v tomhle nás koronavirová krize vyškolila asi všechny). Jako OSVČ nemám od zaměstnavatele proplacenou ani dovolenou, ani dny, kdy jsem nemocná - i s tím je potřeba počítat.

Je třeba nezapomínat ani na to, že momenty, kdy jsme spolu s klientem, jsou sice v terapii ústřední, nicméně tak jako každý jiný OSVČ i terapeut si pravidelně musí sedat k agendě, účtům, plánování, odpovědím klientům, ke své propagaci na internetu, správě webu a sociálních sítí. Na začátku se mi to zdálo jako pár hodin bokem, ale pokud své podnikání a klienty berete vážně, obnáší to dost času vzdělávání se, vymýšlení a správy samotné. Nebo za práci zaplatit někomu zkušenějšímu.

Částka, kterou si za terapii účtuji, je tak výsledkem důkladného zvážení, které odráží, že chci nabízet co nejkvalitnější službu

Kalendář si proto neplním k prasknutí, ale tak, abychom s klienty mohli pohodlně najít termín právě tehdy, když potřebují. Investuji do svého zdraví a do sebe (protože to je můj hlavní pracovní nástroj) ve formě terapie, psychohygieny a vzdělání. Snažím se budovat nejen vlastní značku, ale taky přispívat k destigmatizaci psychoterapie ve společnosti obecně.

Má cena stále patří k levnějším, co se terapie online týče. Neopouštím ani svůj záměr dostupné pomoci právě těm, kdo ji potřebují. Několik hodin v týdnu proto pracuji za o dost nižší částku na lince důvěry, a klientům, kteří jsou v těžké finanční situaci, nabízím zlomkovou cenu. Tak je to takový kompromis. Už nechci pracovat v podstatě jen za dobrý pocit, jak tomu bylo kdysi, ale dobrý pocit ze své práce pořád chci mít. A i když je tahle práce občas dost dřina, s radostí shledávám, že ho opravdu pořád mám.

Jak vybrat dobrého terapeuta?

Jak vybrat dobrého terapeuta?

Vzdělání v psychoterapii

Vzdělání v psychoterapii